Má osobní zkušenost je, že jsme s první dovolenou čekali, až dítěti bude aspoň jeden rok. Pak jsme si troufli na pobyt v Čechách s ubytováním v penzionu do hodiny jízdy autem od domova. Prvních pár dní strávených jinde a v jiných podmínkách. Přirovnala bych to k zatěžkávací zkoušce. Musím říct, že jsme ji zvládli perfektně a naše dítě nás jen utvrzovalo v tom, že se nebojí a naopak ho zajímá vše nové. Naštěstí je společenský a nemá strach z cizího prostředí, ani cizích lidí. Díky tomu z nás opadl strach z dovolených s dítětem. Dříve, když ještě nebyl na světě, jsme často provozovali lehčí turistiku, často i na horách. Teď už víme, že to není žádná věda. Víme, co sebou sbalit a co nebude potřeba. Ale úplně chápu prvorodiče, kteří přemýšlí nad první dovolenou a jsou z ní třeba jen trošičku „vystrašení“.
Jsou případy rodičů, kteří s miminkem letí letadlem a tráví několikadenní pobyt v zahraničí nebo si troufnou na letní spaní ve stanu či několikadenní pochod. Ani jedno z toho bych si netroufla. Jiné je, když už běhá a dokáže se samo zabavit. Nemusíte ho pořád nosit nebo vozit a dokáže říct, co chce nebo co ho trápí. Teď už plánujeme dovolenou rádi a těšíme se na ni. Naopak máme problém, jakou dovolenou a které místo si vybrat, protože je nabídka široká a chceme, aby se hezky bavil a bylo mu dobře.
Za mě nejlepší dovolená pro děti je ve skupině s dalšími dětmi podobného věku, hlavně, pokud nemají sourozence. Skamarádí se, socializují se, naučí se spolu komunikovat a hrát. Pokud máte štěstí, potkáte na dovolené jiné rodiče s dětmi a hned je přátelství na světě. Proč ale nevyjít štěstí vstříc a nenaplánovat si dovolenou s rodiči a dětmi ve stejné věkové kategorii? pokud si tzv. padnete do oka, získáte skupinu, s kterou nepojedete určitě jen na jednu dovolenou a děti se většinou na setkání s nimi těší.